Můj rok 2025 byl náročný. Popsala bych ho slovy – KONEC, ZASTAVENÍ, CHAOS, SMUTEK, PRÁZDNO, NEVÍM, STRACH, ZTRÁTA SMYSLU, TRANSFORMACE, INTEGRACE, ZNOVUZROZENÍ. V závěru roku se znovu objevil vnitřní klid a zažehnutí nové jiskry.
ROK 2025
I přes obrovské prázdno a smutek, se silně objevovaly pocity lásky a hlubokého propojení.
I přes prožívání konců, jsem prožívala i nové začátky.
I v prožívaném vnitřním chaosu byl v mém životě určitý řád. Pevně dané body. Termíny setkání s ženami v kurzech a kruzích. Termíny výcvikových dní.
I když smutek mě doprovázel mnoho dní, objevovaly se i okamžiky radosti a zejména vděčnosti za vše plně prožité.
Pocity „nevím“ mě silně sužovaly. Přesto, když jsem se hluboce zaposlouchala do svého srdce, věděla jsem. Věděla jsem, že tímto obdobím potřebuji projít a prožít jej. Že nic jiného nemám vymýšlet.
Cítila jsem celý rok velikou potřebu integrovat vše, co se odehrálo nejen během roku 2025, ale i v těch intenzivních letech před tím.
Cítila jsem potřebu dát si čas. Zpomalit. Mnohdy se i úplně zastavit. Odstřihnout se od vnějšího světa. Nebýt tolik v kontaktu s ostatními. Tolik už neiniciovat. Prostě jen být a „čekat“.
To bylo místy nesnesitelné. Čekat. Nic nedělat. Učit se dělat nic a zůstat v tom hlavně klidná. Nezahltit svou hlavu přemýšlením, posloucháním, čtením. Cítila jsem, že jakékoli informace zvenčí mě zahlcují, berou mi energii, které už jsem i tak měla děsně málo.
Neměla jsem kapacitu přijímat nové informace. Jediné, kde se mi dařilo být přítomná, bylo při sdílení v kruhu. V momentě sdílení mimo kruh už to nešlo. „Obtěžovalo“ mě to. Nedávala jsem to. Bylo toho na mně moc.
Energii mi dodávaly přípravy na kurzy Tekutinové těla, Pánevního dna a Cesta ženy k sobě. Také péče o prostor a témata pro Cyklus setkání žen v kruhu.
Zde jsem dovedla být plně přítomná tady a teď. Tohle mi přinášelo energii, pocit naplnění (i v tom obrovském prázdnu, které nejde popsat) a radost. Radost, že se ženy (i já) v těchto setkáních uvolňují. Že se více propojují se sebou. Že jdou odvážně k sobě, objevují a postupně přijímají to, co opravdu potřebují.
Přesto všechno během roku ke mně přicházel silný pocit, že „nic nemá smysl“. Že potřebuji všechno pustit. Odevzdat. Že se tak nějak zevnitř rozkládám a rozpadám. Na malé kousíčky. Že už to nepůjde poskládat do stejné podoby mne, jako dřív.
„Moje témata“ na mě vykukovala a zkoušela mě ze všech stran. Hlasitě se ozývalo mé ego, které se nechtělo pustit některých rolí a programů.
Moje tělo nemělo sílu, energii ani vnitřní impuls jít do jakékoli aktivity. Když jsme v létě vyrazili na týden na Stezku Českem (5 dní, 120 km), tělo vyslalo jasný signál, že tudy letos cesta nevede. Zastavilo mne v dalším pohybu vpřed skrze táhnoucí se bolest chodidla.
Chtělo mě nechat přesně v tom místě, ve kterém jsem se „plácala“ a ve kterém mi nebylo dobře. Naslouchala jsem mu. Významně jsem omezila své pohybové aktivity. Prostě mě to nepouštělo a přesto nejede vlak. V hlavě to křičelo, cukalo ve mně, ale nešlo to.
Na podzim přišlo „finále“ tohoto roku. Velký propad, zmar, diskomfort v těle i mysli, další ztráta smyslu. Žádná vidina toho, jak a kde dál ve svém životě. V tom nejhlubším doteku s pomyslným dnem přišla inspirace od mých blízkých spřízněných duší.
Potřebuji si nechat pomoci. Sama už jsem zkusila a vyčerpala své zdroje (příroda, meditace, kakao, praxe tekutinového tělo, sdílení svých pocitů).
V momentě rozhodnutí a okamžitého objednání si termínu odborné pomoci přišla první úleva. Jako by se ve mně něco povolilo. Jako by se „čekalo“ na to, až si dovolím říct o pomoc. V ten moment se začalo ve mně vše proměňovat.
Narostla mi kapacita energie a síla udělat důležitá rozhodnutí. Ukončit několik záležitostí, které již byly v mém životě naplněny. Nebrat je s sebou dál a uvolnit tak prostor pro nové.
Cítila jsem, že odbornou pomoc již nepotřebuji. Přesto jsem si ji dovolila a v terapii si potvrdila to, co už se mi ukázalo v momentě požádání si o pomoc.
Toto se odehrálo těsně před mými narozeninami v půlce listopadu a já po nich opravdu začala cítit nový nádech. Počátek zrození něčeho nového ve mně. Závan jemného vzrušení, že začíná další cesta, nová etapa.
Stejně jako miminko se zatím ještě stále rozkoukávám kolem sebe. Vnímám energie kola roku a zimy, která nás ještě nechává odpočívat. Přesto někde uvnitř sebe cítím zažehnutou jiskru a někde v dálce slyším volání kam se vydat.
Nespěchám. Dělám si jemnou přípravu na cestu. Skládám na hromádku to, co cítím, že mě volá. Jsem zvědavá, kam mě se svým batůžkem (zkušeností, kvalit, darů) život pozve.
Pár pozvánek už přišlo. Jsem ráda, že i pro letošní rok mám už poskládané některé pevné body (termíny). Co bude mezi tím a jak se to vše odehraje, neplánuji. Čekám. Protože tohle jsem docela poctivě „trénovala“ v loňském roce.
Při ohlédnutí za uplynulým rokem se ve mně rozprostírá velká vděčnost za prožité zkušenosti. Znova se mi potvrzuje, že i náročnější období sebou přináší dary a že vše má své správné načasování.
Děkuji za prožitý rok 2025.
Ještě si zde odložím pár pro mne významných okamžiků a událostí z roku 2025
Leden 2025
Zahájení ročního výcviku Facilitace transparentní kruhové komunikace (pevné body v chaosu, obrovský zdroj pro mé prožívání v roce 2025). Zahájení Cyklu setkání žen v kruhu – Cesta ženy k sobě. Zveřejnění esence pro Cestu Ženy pro rok 2025 – UVOLNĚNÍ. Cestu, kterou budu procházet k této esenci, jsem opravdu nečekala.
Únor 2025
Posvátný prostor a loučení, odchod mé maminky do jiného světa.
Březen 2025
Prožitkový den s ženami na Kamenném potoce. První mnou vedené prožitkové praxe tekutinového těla a uvolnění Nervus Vagus. Načasování nevymyslíš. Prostě to tam přesně takhle mělo být.
Duben 2025
Ukončení cyklu setkání žen v kruhu s tématy tělo, mysl, duše, já – celistvost. Paradox života. S ženami se skládáme do celistvosti a já se uvnitř rozkládám na kousky. Přesto mi kruhy přinesly šťávu do dalších dní.
Květen 2025
Dobrovolnictví v Adře. Rozhodnutí z nesprávného místa. Zkušenost, kterou jsem potřebovala projít. Pomáhat ostatním v momentě, kdy nemám dostatek vlastní kapacity a zaplňuji prázdné místo, mi nemůže přinést pocit radosti. Ukončení dobrovolnické pomoci (pro tuto chvíli) bylo jedno z oněch důležitých listopadových rozhodnutí.
Červen 2025
Ukončení kurzů tohoto pololetí, propad a první potřeba pomoci zvenčí – úleva při objednání termínu. Podpora spřízněných duší.
Červenec 2025
Stezka Českem, zastavení skrze chodidlo, probuzení tvořivosti – kurz keramiky – pomoc zvenčí. Nová přátelství. Péče o sebe, své chodidlo i pánev.
Srpen 2025
Září 2025
Říjen 2025
Listopad 2025
Prosinec 2025
Přidáš se?
Přeji Ti v roce 2026 sílu a odvahu vstupovat do nových vod.
Vnímat své hranice, kapacitu a zejména tělo, které Tě může vést.
Přeji Ti lásku, zdraví, vnitřní klid a také zažehnutí jiskry 🌟🌟🌟.
Lucie Amani
Provedu Tě krajinou lůna, tekutinovým tělem, uvolněním v těle, mysli i do proudu života. Podpořím Tě na cestě k sobě skrze zpomalení a vnímání sebe. Vytvořím a podržím Ti prostor, kde budeš cítit klid a bezpečí.