Rok 2023 byl plný intenzivních prožitků, změn a posunů v mém životě. Cítím potřebu to sepsat, ať za pár let vidím černé na bílém, jak zajímavou, krásnou a rozmanitou cestou procházím.
Někdy mám potřebu „ponižovat“ to, co už jsem prožila a zažila. S odstupem času už to nevnímám tak velké a významné. Přesto právě tyto zásadní rozhodnutí, změny a vystoupení z komfortní zóny, překonávání mých obav a strachů mě ohromně posouvají na cestě životem.
Postupně se skládají dílky skládačky toho kdo jsem, co tady mám dělat, co potřebuji pustit, kam si aktuálně přeji směřovat. To vše by se mi neukazovalo, kdybych setrvávala na stejném místě a nevědomě tak bránila svému vývoji, růstu, pocitům spokojenosti, naplnění, klidu a lásky.
JAK TO LONI ZAČALO?
Návratem z Tenerife. Z mé první zimní dovolené u moře. Vystoupením z komfortní zóny toho, že nebudeme na Vánoce doma. Že poprvé v životě nebudu přes Vánoce se svým synem (byl 14 dní u tatínka).
Že když se moji mamince zdravotně přitíží, nebudu po ruce. Dovolili jsme si odjet. Mému muži 2 dny po příletu na Tenerife zemřel tatínek. Byl dlouhodobě nemocný. „Nechal nás odjet“.
Pobyt jsme se rozhodli užít si ve flow. Tedy nic neplánovat dopředu. Na místě navnímat, co aktuálně chceme dělat, kam jet, zda něco navštívit nebo jen tak být a relaxovat. Byl to nádherný čas.
Odpoutaní od předvánočního stresu, vánočních návštěv, kupování dárků jsme si to na Tenerife opravdu užili. Vděčnost.
LEDEN
Po návratu mě čekal můj první celodenní seminář Tajemství pánevního dna v nádherném jógovém ateliéru Luna v Opavě. Neplnil se tak, jak jsem si přála.
Mé vnitřní obavy a zároveň touha vyzkoušet si, jaké to bude celý den být tady pro ženy, přivolal 5 účastnic. V obrovské nervozitě jsem čelila svým strachům, jak to zvládnu.
Potřebovala jsem si to vyzkoušet, i když jsem se obrovsky bála. Zvládla jsem to. Užila jsem si to. Byla jsem unavená, ale cítila naplnění, spokojenost a vnitřní radost. Děkuji za tuto příležitost.
ÚNOR
V únoru jsem šla do další velké výzvy. Přihlásila jsem se na 4-denní intenzivní prožitkový seminář Posvátná sexualita. Do dnešního dne (kdy to píšu), jsem se tento název semináře neodvážila říct nahlas téměř nikomu. Jako bych se styděla, že je to něco „špatného“. Přesto mě obrovsky volal. Šla jsem do něj i se svými strachy, obavami, studem.
Přinesl mi mnohé. Pocity radosti a úlevy. Pocity strachu, studu, naštvanosti, smutku. Prošla jsem spoustou cvičení, technik, sdílení, prožitků. Něco se otevřelo, něco zůstalo zavřené. Jsem stále na cestě. Děkuji i za tuto příležitost.
BŘEZEN
Neměla jsem dost. Po semináři jsem vnímala, že některá část mě je stále zavřená a stažená, v obraně. Cítila jsem potřebu pokračovat v práci na sobě. Domluvila jsem si s Mitrou individuální terapii a vypravila se za ní znovu. Hodně to ve mně pracovalo.
Zpětně vnímám, že jsem měla očekávání a tlačila na pilu. Nenechala jsem si dostatečný čas na integraci procesů ze semináře a chtěla další posun hned.
Přesto, že mě Mitra trpělivě vedla cca 5 hodin k sobě, ke zvědomování mých pocitů, rozpouštění programů, rozpoznávání, co je a není moje, zůstala jsem stažená a zavřená. Byla jsem smutná a naštvaná zároveň.
Zpětně vnímám, že moje aktuální kapacita nebyla dostatečná na další posun. Děkuji i za tuto zkušenost.
Ponaučení z této zkušenosti:
- Když na něco hodně tlačím, nemusí to přinést výsledek, jaký si přeji.
- Když chci něco hned, nemusí být ta správná chvíle.
- Po všech větších akcích (jakéhokoliv typu) to chce více času na integraci, dočerpání sil, energie, kapacity.
- Každá (i pocitově negativní) zkušenost přináší nějakou informaci, zvědomení, možnost to příště zkusit jinak.
DUBEN
Stěhování do nových prostor Friendly Fyzio a ukotvení spolupráce se skvělými fyzioterapeutkami. Přijala jsem, že nejsem něco méně, když nejsem fyzioterapeutka. Toto mě stálo dost životního času a energie.
Přijala jsem, že jsem jiná, mám jiné vzdělání, jiné dary, jiné klienty a že je to dost, abych mohla dělat práci, která mě baví a naplňuje.
Obrovskou výzvou bylo pro mně uspořádat sdílko fyzioterapeutkám a seznámit je s metodou 3×3. Ochutnaly nejen fyzickou rovinu, ale i emoční a energetickou. Zvládla jsem to. Měla jsem z toho dobrý pocit.
Toto sdílko bylo pro mě v loňském roce velmi důležité. Díky němu jsem v sobě ukotvila jistotu toho, že jsem na správné cestě a pánevní dno metodou 3×3 je její velkou součástí. Děkuji sobě za další překonání svých strachů, obav a holkám, že se nechaly vést 😊.
Víkend na Vysočině se svými spřízněnými dušemi ze Školy pánevního dna, mými přítelkyněmi a kolegyňkami. Vzájemná inspirace, sdílení, neplánované léčení, toulky krajem. Flow.
Cítím obrovskou vděčnost, že jsme zůstaly v kontaktu a můžeme společně sdílet vše, co potřebujeme. Díky tomu se pak mohou dít zázraky. Jedním z nich bylo kraniosakrální ošetření, díky kterému se mi uvolnilo veliké stažení na hrudníku v oblasti srdeční čakry.
Důvěra, otevřenost, intimní sdílení, blízký vztah k terapeutce a samotné ošetření mi pomohlo k úlevě. Na těle i na duši.
Díky tomuto prožitku jsem si potvrdila, jak důležité tyto skutečnosti jsou. Jak moc si přeji toto ženám, které ke mně přichází, nabídnout, umožnit, dopřát.
Skutečnosti, které mohou podpořit jakékoliv léčení:
- Důvěra v proces, sebe (své tělo/duši), život sám
- Důvěra/bližší vztah s terapeutem
- Otevřenost a pravdivost ve sdílení, i v tom intimním
KVĚTEN
Vyzkoušela jsem Biodanzu – Tanec života. Skrze přirozený pohyb tanec a kontakt s ostatními se propojujeme s naší skutečnou podstatou. Vyjadřování emocí a propojování se s ostatními skrze tanec byla výzva. Místy příjemná, místy mě to zase „kopalo“. Biodanza mě každopádně nadchla 😊.
Miluji přirozený pohyb a vzpomněla jsem si, že miluji i tanec. Takový ten spontánní.
Cesta Biodanzy je lákavá, hluboká a rozmanitá. Velmi mě to na ni volalo. Přesto jsem tentokrát zapojila více svou hlavu a uznala, že nemohu být zadkem na šesti místech. Že má energie, kapacita vstřebávání nových věcí a osobních transformací má své limity.
Odložila jsem Biodanzu na neurčito 😉. Přesto jsem si v srpnu neodpustila ještě jeden celý víkend s Biodanzou.
V květnu jsem si zopakovala workshop Ženské bylinné napářky u Moniky Valové (steamy.cz). Byl to příjemně strávený čas v ženské společnosti. Krom samotné napářky jsem si užila i velké inspirativní sdílení. Opakovaná účast na workshopu mě podpořila v rozhodnutí nabízet tuto báječnou službu ženám, které napářka zavolá. Jsem připravená 😊.
ČERVEN
Na začátku června jsem cítila velké nic a nevím. Těšila jsem se, až si o prázdninách odpočinu od pravidelných kurzů cvičení. Nepřicházel žádný impuls, kam jet na dovolenou.
Cítila jsem potřebu změny, ale nevěděla jsem, kudy přesně se vypravit. Moje hlava se snažila stále něco vymyslet, ale nic nepřicházelo. Byla jsem ve zvláštním rozpoložení. Cítila jsem, že už nechci pokračovat po „staré cestě“, ale neviděla jsem, kudy jít.
Impuls přišel na napářce. Tma. Co? No, půjdeš do tmy. Tam na to uvidíš 😅. První reakce mé hlavy byla „tak to určitě“. Chceš jet o prázdninách se svým mužem na dovolenou. Za sluncem a budeš se hýbat 😃.
Nádherný program, který mám v sobě silně ukotven od malička. Stále se hýbat. Být venku, když je hezky. No tak, jo. Chtěla jsi změnu. Půjdeš do tmy. V plném slunci, za zavřené dveře a týden se hýbat prostě nebudeš 😂.
V momentě, kdy jsem se rozhodla, že v červenci půjdu na týden do tmy, se všechno začalo skládat. Ještě před tím, než jsem tam nastoupila 🙏. Stačilo to vnitřní rozhodnutí, poslechnout impuls zevnitř a „začalo to chodit“.
Schůzka v jógovém studiu Santosha ohledně možnosti spolupráce. Domluveno od září. Po 10 letech pouštím lekce (1 den v týdnu) v jiném centru, abych mohla udělat změnu a otevřela si prostor pro nové.
Potřeba změnit prostředí pro kurzy pánevního dna. Pustit plně obsazené a mnoho let zavedené lekce byla výzva. Možná některé zklamu. Nevím, zda se pánevní dno v novém prostoru obsadí. Ale já věděla, že musím. Dala jsem tomu důvěru.
S odstupem půl roku se mi potvrdilo, že když impuls změny jde silně zevnitř, vyplatí se jít do „rizika“. Že za odvahu přichází odměna. Tu si užívám ve formě krásného naplnění při každé lekci již druhého plně obsazeného docházkového kurzu. Děkuji.
Na konci června jsme vyrazili s mužem nakonec i na mini dovolenou do Bílých Karpat. Užili si tam čas slunce, procházek, relaxu a bytí spolu.
ČERVENEC
Půst, tma, světlo. Když do tmy, tak „čistá“. Toto ke mně přišlo v týdnu před nástupem do tmy. Přestože to nebylo v plánu, pustilo mě tělo do 4 dnů půstu. Tak to prostě je. Když to neplánuješ, může přijít něco nečekaného.
Šlo to snadno. Cítila jsem se skvěle. Půsty si dopřávám již třetím rokem a dělají mi neskonale dobře. Někdy mě do půstu nechce tělo pustit. Většinou je to v případě, když na to moc tlačím hlavou. O půstech jsem napsala už dříve 2 články – Mé seznámení s půstem a Očista, půst, energie.
Do tmy jsem nastoupila čistá a klidná. Půst vás mimo jiné hodně zklidní, zjemní, dostane více k sobě. Dostat se více k sobě, napojit se více na svou duši, přijmout ve tmě své stíny. Takové záměry jsem měla pro pobyt ve tmě. Půst byl dokonalou přípravou.
Prostor pro bytí ve tmě jsem nemusela hledat. Šla jsem „na jistotu“ a doporučení svých dvou kamarádek, které již svůj čas ve tmě v tomto krásném prostoru prožily. Děkuji Irči a Pavlovi za jejich úžasnou péči.
Vjemů a prožitků bylo hodně. Nejsilnější impuls, který ke mně ve tmě přišel, bylo propuštění mého „starého já“. Včetně mého příjmení Křetinská, které jsem sňatkem v roce 2005 přijala a které mi po rozvodu v roce 2014 zůstalo.
Necítila jsem se s tímto již delší čas v souladu, ale až ve tmě jsem to viděla jasně. Bylo to obrovsky silné.
Cítila jsem, že v srdci mám již třetím rokem muže, se kterým si přeji více se propojit. Kterého miluji a který je obrovskou podporou v mém životě.
Před kterým nemusím hrát žádnou roli, nasazovat masky, něco skrývat. Se kterým mohu být takovou ženou, jakou jsem. I se svými stíny a zraněními. Který vyzařuje nejen svým jménem Můj Mír – Mojmír.
Duše měla jasno. Po třech dnech čirého bytí ve tmě, jsem viděla světlo. Světlo, pro které jsem si do tmy sice plánovaně nepřišla, ale objevilo se.
To mě fakt hodně pobavilo. Místo, abych se potkala se svými stíny, které jsem si přála přijmout, přišlo světlo. A s ním o necelé 2 měsíce později i svatba 😅.
Změna příjmení. Další červencová výzva. Proces, který jsem netušila, jak složitý může být. Přesto volání po změně a důvěra v to, že to dopadne dobře, nás neodradila.
Přáli jsme si nové společné příjmení, které by vyjadřovalo hodnoty, které jsou pro nás důležité, které žijeme a které si skrze nás přejeme vyzařovat ven.
Pokora, láska, víra… mír a klid… Amani
(ze svahilštiny – využili jsme UI)
Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že se budu chtít vdávat, že si budu ještě před svatbou měnit příjmení, sepisovat důvody proč, přát předsvatební rituál a do měsíce se mi vše jak na zlatém podnose splní, tak bych mu nevěřila.
Teď už věřím, že zázraky se dějí. Když se otevřu v srdci, mám důvěru v proces, nic netlačím a nedávám si žádná omezení. Přesně takto to v červenci a srpnu u nás probíhalo.
SRPEN
Nejintenzivnější měsíc v roce. Probíhající proces změny příjmení. Čekání, jak a kdy to dopadne. Nastartovaný proces malé tajné svatby. Hluboké vnitřní přání projít předsvatebním rituálem a propojit se na úrovni duší.
K tomu dříve plánovaná dovolená na Vysočině a víkendový seminář Biodanzy u Berouna. Můj muž si do toho ještě stihl dát týden Školy channelingu 🙈 a já „odreagování“ v Jeseníkách se svým synem, abych mu tam mohla říct, že už nemáme stejné příjmení a že za týden bude svatba.
Předsvatební rituál. Proběhl na úžasném místě na jižní Moravě v jediném volném termínu do konce prázdnin. Oslovila jsem úžasnou ženu Taraku, zda by nás rituálem provedla. Obrovsky mě to k ní volalo, přestože jsem ji osobně neznala. Napsala jsem ji e-mailem své přání, odeslala a pustila to. Přestože tyto rituály nedělá a je hodně vytížená, klaplo to. Další zázrak.
Předsvatební rituál (aniž bych předem věděla, jak bude probíhat) byl přesně to, co jsme si přáli se svým mužem prožít. Propojit se spolu na hlubší úrovni našich Duší. Pročistit před tím naše minulosti. Odevzdat se jeden druhému ve své čistotě a bezpodmínečné lásce.
Prožitek je nepopsatelný. Přesto jej Taraka zachytila slovy, fotkami i videem zde. Vděčnost 🙏.
Rituální propojení bylo pro nás nade vše. Svatba byla už jen formálním dokončením celého procesu. Byla hodně brzy po rituálu. Dolehla na mě veliká únava. Přestože jsem ve tmě na začátku léta načerpala obrovské množství vnitřní energie, bylo to velmi intenzivní období.
Opět jsem si zvědomila nedostatek času na integraci. Sled událostí byl moc rychle za sebou. Toto si potřebuji v letošním roce více hlídat 😃.
ZAŘÍ
Rozjezd mého pracovního programu, nové cvičební kurzy, nový prostor pro pánevní dno, nové příjmení, spousta gratulací a zároveň dotazů. Dojezd po intenzivním létě. Náročné.
Nový web. Cítím, že se konečně mohu pustit do nového webu. Toto přání jsem měla na svém seznamu již loni. Už rozumím, proč mě to k tvorbě nepouštělo. Čekalo se na nové příjmení, novou doménu, pro mě nový domov.
Věděla jsem, že svůj druhý web už nechci tvořit sama. Že to není moje parketa, že mi to dlouho trvá, neumím to. Chci to delegovat. Ráda si za to zaplatím. Uff.
Zadala jsem prvotní představy a měla obrovskou radost, že se tvoří něco nového. Že budu moci pustit svůj starý web, který mi ve svém čase tolik pomohl, naučil a přinesl. Vděčnost za všechny zkušenosti s jeho tvorbou spojené. Je čas na změnu.
ŘÍJEN
Prožila jsem 3 víkendy s ženami. Pokaždé s jinými, v jiném prostředí, s jiným záměrem, přesto stále v podobných energiích ženského sdílení a inspirování se. Miluji to.
Relax v lese. Víkend v Jeseníkách na Zlatorudné chaloupce ve společnosti známých i neznámých žen. Jóga, lesní mysl, taneční rituál, macramé, byliny, procházky, skvělá vegetariánská strava. Pocit únavy a potřeba být více sama v tichu než s ostatními. Fáze bytí – vědma.
Flow víkend v Rychlebských horách, na Konci Světa, v Račím údolí. V roli organizátorky a průvodkyně. V energii pečující o druhé, tvoření krásného a bezpečného prostoru pro spolu-bytí, sdílení, meditace. Provázení úžasnou podzimní krajinou a držení prostoru ženám. Pocity naplnění, vděčnosti a jemné únavy. Fáze ovulační – matka.
Bílé Karpaty a další setkání spřízněných duší, přítelkyň a kolegyň ze Školy pánevního dna v kraji Žítkovských bohyň. Inspirativní sdílení, spolu-bytí, relax a návštěva Žítkové. Výzva přijmout, že některé přítelkyně vnímaly těžkou energii na Žítkové a přály si místo rychle opustit. Fáze PMS – čarodějka.
Energie je aktuálně oblast mého zájmu poznávání, vnímání, přijímání a rozproudění.
LISTOPAD
Pozvání do Bílovce do Fitcaffé Club Honzy Jaroše udělat ochutnávku pánevního dna. S Honzou se známe více než 20 let. Z dávných časů aerobiku, Aerobik maratonů a pobytů se cvičením u moře. Pro mě opět výzva prezentovat se jinak, než jak se známe. Jemněji, klidněji, více žensky. Podařilo se 😊.
Fyzio kurz pánevního dna pořádaný Groofy Brno. Měla jsem obrovskou radost, že jsem jej jako náhradnice mohla absolvovat. Odborné fyzio vedení i přes množství latinských názvů (svalů, vazů, nervů v pánvi) bylo srozumitelné a pro mne velmi přínosné. Cítila jsem obohacení a rozšíření svých znalostí v této problematice.
Už jsem si nepřipadala tak moc ztracená nebo méněcenná ve společnosti fyzioterapeutek jako dříve. I za tuto zkušenost a kurz cítím vděčnost.
Narozeniny. Cca v půlce listopadu mě zasáhl velký propad dolů, blbé nálady, nepřijímání sebe samé takové, jaká jsem. Bylo to intenzivní a zasáhlo to silně i den mých narozenin. Necítila jsem se dobře. Cítila jsem se k ničemu. Nebavila mě má práce. Neviděla jsem, co dál. Nevěděla jsem, co s tím.
Věty, které mi pomohly:
- Nic netrvá věčně
- Otočí se to a ta vlna půjde zase nahoru
- Ve tmě hledej světlo
- Propad je tu proto, bys došla k dalšímu poznání
Pomáhalo mi sdílení s mými blízkými. Získala jsem od maminky bližší informace o mém porodu, protože tam mě to vedlo pátrat s pocitem, že to má nějakou souvislost. Má. Je to propsané v mé psyché i v mém těle. Aktuálně jsem to neuměla „vyřešit“.
Přesto zvědomení tohoto faktu mi pomohlo k jemné úlevě. Cítila jsem, že hlubší zkoumání této oblasti (vliv prenatálního období, porodu a rozpoložení mámy) bude součástí mé další poznávací cesty.
PROSINEC
Rozpoložení, ve kterém mi nebylo dobře, se táhlo i během prosince.
Focení na web. Tvorba nového webu pokračovala. Tlačily mě fotky. Nechtělo se mi v tomto rozpoložení fotit. Přesto jsem si přála mít web do konce roku hotový (nebyl do půky února 🙈).
Těsně před Vánoci jsem si domluvila termín na focení s úžasnou ženou a kamarádkou Renátou Foltysovou. Cítila jsem se unavená, nespokojená, vyhořelá, bez energie a navíc k tomu ještě nemocná.
Focení samo o sobě bylo a je pro mě vždy velkou výzvou. Přestože na výsledku to možná není vidět, prochází mnou procesy, staré programy, nervozita, nespokojenost. Jsem na sebe přísná.
Pomohlo by mi se do toho více uvolnit, užívat si to, hrát si s tím. Stejně jako když ženy učím hrát si s pánevním dnem a užívat si praxi více v lehkosti.
Díky fotografce a mé blízké přítelkyni se mi to v průběhu focení podařilo. Dostaly jsme se do flow a nakonec si celou cestu focení společně užily. Děkuji, holky 🙏.
Před Štědrým dnem přišly první náhledy fotek. Nebyla jsem spokojená. Nemám na fotkách jiskru. Nejsem ve formě. Neusmívám se tak, jak bych si přála… přísná, sebe-kritická, nespokojená, unavená, nemocná. Přesně takto vypadala moje premenstruační fáze v temnějším období roku, těsně před Vánoci.
Lekce přijímání sebe samé ve všech svých podobách jako vyšitá. Stíny, které jsem si v létě přála na pobytu ve tmě přijmout, se ukázaly v plné síle v úplně jiný čas 😅. V čase tmy/zimy, ale venku.
Naše přání se plní. Jen trochu jinak, než si „plánujeme“.
Vánoce na chalupě. Vánoční výzva. 4 dny v roli „domácích“ na pronajaté chalupě během Vánoc. Nemoc. Menstruace. Málo energie. Přesto nelitujeme.
Všichni (vystřídalo se asi 16 lidí), kteří za námi průběžně jezdili a strávili kratší či delší čas s námi na chalupě, měli radost ze setkání. Včetně nás domácích. Byli jsme spolu. Hráli hry. Propojili se při stolování. Byl sníh, v krbu oheň, hojnost.
Láska byla cítit ve vzduchu i v srdcích. Někdy stojí za to jít za hranice své kapacity. Určitě je pak ale potřeba dočerpat energii, odpočinout si, nedělat nic. A to se nám do konce kalendářního roku podařilo.
12 posvátných (kouřových) nocí. Během Vánoc jsem si dopřála a vyčlenila pro sebe a poselství jednotlivých nocí dostatek času, klidu a pozornosti.
Psala jsem si hodně zápisků, tahala karty, vzpomínala a propouštěla věci z předešlého roku, procházela svým rituálem ukončování, otevírala jsem prostor ticha a prostor zázraků, aby mohlo přijít „to nové“.
Vytvořila jsem světelnou stezku pro svou vizi, svůj záměr, svůj nový projekt Cesta ženy.
Nevím, jak tato cesta bude pokračovat. Kam a kudy přesně povede. Ale vím, že už jsem na ni a vy můžete být se mnou, pokud vás to volá.
Vím, že na každé cestě jsou rozcestí, překážky, pochybnosti, úskalí. Ale také radost, nadšení, údiv, rozhled, poznání, setkání…
Srdečně vás zvu na společnou Cestu Ženy 💗
